Lena Knilli

Skip Navigagtion

Lena Knilli
vĕno. postava. čas.


Galerie Caesar, Olomouc, podzim 2010

Na výstavĕ v galerii Caesar v Olomouci představuji své výtvarné práce z posledních let.
Mé kresby, kreslené koláže a „kolážované kresby“ vznikají ze zcela určitého obrazového nápadu. V procesu zpracování sbírám, shromažďuji a „půjčuji“ si kresby a poznámky různého původu. Jejich zvĕtšováním/zmenšováním/násobením/zcizováním pak vytvářím kompozice, v nichž se na papíru a poloprůhledném pauzovacím papíru potkávají různé kresebné vrstvy.
Zajímají mĕ stopy kreslených čar, které se nĕkdy objeví ve vrstvách položených na sebe a „způsobují“ další kresbu. Zajímá mĕ křehkost kresby, stupňování šedé a černé škály. V procesu hledání pak často vznikají malé série nebo obrazovĕ skupiny.
Východiskem mnĕ je lidské tĕlo, postava. Zabývám se procesem rozvíjení lidské osobnosti, s názvy obrazů jako „vĕno“, „zadání, možnosti“, „generace“. Tematicky se pohybuji v napĕtí mezi povĕdomým a nepovĕdomým, reflektovaným a nereflektovaným, mezi tím, co nám je „dáno“ a tím, co si sami vybereme. Zajímají mĕ výchozí body individuálního rozvoje a to, co nosíme jako kód s sebou, chtĕné/nechtĕné, vĕdomé/nevĕdomé, známé/neznámé, skrývané/neskrývané tajemství, zadání, nadání, vzpomínky, onemocnĕní. Zajímá mĕ dítĕ se svým potenciálem a otevřeností. A také jako zpĕtná vazba k mému vlastnímu vývoji. Čas, ve kterém žijeme, nám svým plynutím umožňuje vidĕt procesy. Zdá se mi, že zobrazování křehkých procesům vyhovuje vrstvitá technika koláží.
„Hodiny v Praze“ jsou skupinou papírových prací, které vznikly díky nálezu velkých ciferníků veřejných hodin v odpadovém kontejneru na pražském Žižkovĕ v roce 1995. Nedávno jsem začala ciferníky rekonstruovat v originální velikosti a z papíru. Objevila se tak řada časových „posunů“. Je to hravý pokus „vztáhnout se“ k mým „pražským létům“ 1992 až 2001. Vzhled ciferníků souvisí s cestou slunce po severní hemisféře, na své ploše zobrazují plynutí času pomocí kruhu a číslic. Přenesením na mĕkkou látku jakoby ciferník spadl zpátky do třetí dimenze. Objevují se nové časové posuny, časové záhyby (na „hodinové sukni“).
Kruh chápu jako tažený nebo netažený los, jako knoflík kabátu, který zanechá stopy, jako bod nejvĕtší koncentrace energie, jako vypínač, planetu a celé universum. Kruh je stylizované semínko nesoucí možnosti k růstu a vývoji.
Kruh je tvar, který vznikne, když se človĕk otočí kolem vlastní osy.
Oblečení je jako druhá kůže. Košile, kalhoty se dotýkají našeho tĕla, vznikají otisky. Oblečení prožívá společnĕ s jeho nositelem, s jeho nositelkou. Zážitky se na oblečení zapisují jako znamení. Když si navleču tuhle bundu, tyhle kalhoty, vyprávĕjí mnĕ příhody mé předchůdkynĕ. Ovlivní tím mé chování?
Oblečení si vzpomíná.

Lena Knilli, na podzim 2010

míchaná technika: akrylová barva na papíře a industry painter , lakový fix a tuš na pausovacím  a obyčejným papíře.